Remy a já běžíme „Velký kopec“.

Považuji se za fit, tato hora říká jinak.

Moje čtyřkolky se snaží zvednout mě, moje ústa je otevřená, dupnu kolem. Moje tvář, rajče. Na půli cesty. Prakticky tam …

Můj weimaraner?

Pitter-datters. Duch těsně před námi. Ne po dechu. Ústa zavřená. Je to, jako by nepotřeboval kyslík. Hmotnost peří.

Myslím, že je špičkový!

Nahoře je klikata, sleduje, čůrá na věci.

Stojím tam, zapůsobil na mé srdce, které může porazit tak tvrdě.

A jsem si jistý, že můj psí si nevšiml stoupání.

Ani si toho nevšiml.